Články Společnost Richarda Wagnera Praha, řádný člen Richard Wagner Verband International

Společnost Richarda Wagnera v Praze, jejímž cílem je mimo jiné propagovat jméno a osobnost tohoto skladatele, celá léta uvažovala o tom, kde a jakým způsobem Wagnera veřejnosti natrvalo připomenout. Bylo uvažováno o paláci Žofín, kde v roce 1863 několikrát dirigoval ukázky ze svých oper, ale nakonec byla zvolena budova Státní opery, dříve Nového německého divadla. Ta byla v roce 1888 otevřena právě Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští a v následujících letech se stalo Wagnerovo dílo klíčovou složkou repertoáru.

Od okamžiku, kdy Alberich nechá ukout zlatý prsten (mezi R-i a R-iii), změní se do konce celého dramatu vlastníci Prstenu devětkrát. Na následujících řádcích přinášíme jejich posloupnost. Jevištní poznámky a úryvky libreta jsou převzaty z překladu H. Karlacha (Richard Wagner: Prsten Nibelungův, SOP, 2002, Praha).  

Tolkienovský boom se u nás masivně objevil teprve na počátku devadesátých let, kdy konečně jeho veledílo – trilogie Pán prstenů – mohlo vyjít česky (do té doby byl u nás přeložen pouze jeho pohádkový předchůdce Hobit), ve světě nastal však jeho kult již na počátku let šedesátých, kdy se objevilo první brožované (a tedy i levnější) vydání třináctisetstránkové knihy, která poprvé vyšla v letech 1954-1955 (Hobit v roce 1937).

Rheingold S Rheingoldem je to jednoduché. Buď si své tělesné potřeby obstaráte před začátkem představení, nebo budete muset zatnout zuby a držet. Rheingold byl napsán bez přestávky a bez přestávky bývá i uváděn. Většina večerních představení Rheingoldu začíná ve 20:00, což je v kontextu Wagnerových oper úsměvně „posluchačsky přívětivé".

Richard Wagner, monstrum a genius, představuje nejvýznamnějšího umělce 19 století. S ním se završuje jedna epocha (svět romantismu) a vzniká svět nový (svět současnosti). Byl to básník-kazatel, prorok a revolucionář. Na nikoho jiného nelze lépe použít definici moderního umělce od Roberta Brunsteina – „mesiášský rebel“ – než na Richarda Wagnera.

Operní tvorba Richarda Wagnera nemá v Praze poslední dobou na růžích ustláno. Národní divadlo, které se ovšem zaštiťuje povinností pečovat především o českou operu, uvedlo od r. 1990 pouze Tristana a Isoldu a v r.2005 dvojí premiérové  provedení Ringu, Státní opera po Rienzim, Tannhäuseru a Lohengrinovi se odmlčela na 10 let. První vlaštovkou se zde stala inscenace Bludného Holanďana k 125. výročí autorova úmrtí.

Na jevišti Národního divadla v Praze zazněl poprvé v historii Prsten Nibelungův Richarda Wagnera. A to kompletně, od motivu Rýna v předvečeru, až po závěrečnou apokalypsu při české premiéře Soumraku bohů. Národní divadlo, vědomo si dobře svých možností v oblasti vhodných hlasů, zvolilo koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf / Duisburg a samo kromě historické budovy nabídlo též orchestr, sbor v posledním večeru a oktet valkýr.